Život nám leckdy hází klacky pod nohy. Tyto nesnáze k němu však patří, protože hlavně díky nim si člověk dokáže pak naplno užít chvilky štěstí. Občas je však překážek tolik, že už se to nedá unést. A těch světlých chvilek ubývá. Tehdy je potřeba se dokázat odrazit ode dna a znovu získat pevnou půdu pod nohama. Bohužel sami na sebe dost často zapomínáme. A čas plyne. Nespokojená mysl vede k nespokojenému životu. Jak ale život znovu otočit na tu správnou stranu?
V zajetí očekávání druhých
V životě nosíme spoustu masek. Neznám nikoho, kdo by žádné nenasazoval. V práci, před rodiči a dětmi, paradoxně nejvíc snad v partnerských vztazích. Podrobujeme se očekáváním, která na nás ostatní kladou. Je to past, do které jsme se za různých okolností spustili sami.
Cítíme, že náš život nenápadně zešednul, podřizujeme ho ostatním, ale ani tak nikoho dlouhodobě neuspokojujeme. Tím, že se rozdáme, nevytváříme vděčnost, ale nenažranost. Naše práce z nás vysává energii. Obyčejný vztah nás těší sotva průměrně, jiskra a intimita se vytratily. Už ani netušíme, jak vypadá naše svobodné a ženské já…
Uvnitř máme spoustu otázek, pnutí a nespokojenost, ale navenek oči přivřené a fungujeme dál ve stejném režimu. Protože přeci na změnu je schůdnější si počkat. Jestli vůbec na nějakou máme nárok.
Jenže kde zbývá energie na náš růst? Na radosti, poznání a sny? Na naše autentické já, které třeba ještě dokáže zářit?
Cesta k sebepoznání
Novou cestu ke spokojenému životu začněte poznáním sebe sama.
Opravdu nemůžu, nehledám jen výmluvy? Co mi můj současný život přináší? A co když o to přijdu tím, že udělám krok do neznáma? Co naopak můžu získat? Jak hledat štěstí sama v sobě a nesvěřovat ho do rukou ostatních? Co mě vůbec skutečně naplní? Jaké pocity na mě možná čekají? Zasloužím si je? Kde vzít kuráž začít a odhodlání vydržet? Jak vůbec zkusit přemýšlet o sobě jinak?
Už jen tím, že tenhle článek čtete, jste něčím vyvolená. Zřejmě nemáte na růžích ustláno, a jestli, asi mají hodně trnů. Někde, možná ne úplně na povrchu, v sobě máte odhodlání a chuť někam se posunout. Něco udělat pro to, abyste byla opravdu šťastná. Protože očividně nikdo jiný to za Vás neudělá. Jen netušíte, za jaký to vzít konec.
Ať mě někdo bere takovou, jaká opravdu jsem. Ať mě nesoudí, naopak citlivě respektuje, že nejlíp svůj život přeci jen znám já sama. Nedává mi nicotné rady. Ať mi naslouchá, ale zároveň mě nekompromisně udrží na nové cestě…
Neudělala bych Vám, že bych takové téma ukončila třemi tečkami. Celá úvaha totiž vznikla na popud kouče osobního rozvoje Tomáše Erbena. Vlastně dokonce všechny uvedené myšlenky přesně vystihují Tomovu filosofii. „Přestaňte žít svůj život, jakoby o nic nešlo“, vyzývá Tomáš své klientky a všechny ženy, kterým tím může zasadit do mysli semínko změn. Budeme spolu hledat klíč ve Vás samých, Vaši unikátní cestu vstříc novým obzorům, abyste už brzy viděla, a hlavně cítila, že se něco děje. Budeme se pídit po tom, co ve Vás dříme a nepolevíme, dokud to nenajdeme. A až poznáte, co je pro vás nejlepší, půjdete si za tím. Pomalými krůčky anebo překopat polovinu svého aktuálního života. Protože za to být šťastná, a naplnit svůj život, to stojí, ne?