I pro vás je každodenní uspávání spíše trest než radost, že na konci únavného dne svého drobečka konečně uložíte a vás čeká zasloužený odpočinek? Jak pomoct tomu, aby i tato část dne byla příjemná a nebyla pro vás i vaše dítě tolik stresová? Dítě totiž samo dobře vnímá, že je rodič rozčílený a ve stresu a i to mu může proces usínání prodloužit.
Myslete na to, že dítě si od narození pomalu utváří návyky a zvyká si na běžné denní rituály. Pokud mu tedy od počátku začnete tyto rituály nastavovat, bude pro něj pak vše snazší. Zejména doba, kdy má spát a to, co jí předchází vám může velmi usnadnit a urychlit fázi usínání. Dbejte na to, aby dítě cca hodinu před tím, než je čas jít spát už mělo klidovější režim. Tzn. žádné hry na honěnou, hlasitá hudba a tancování. Čtěte mu pohádku, pokud u ni už vydrží nebo si jen prohlížejte, hrajte si, ale už více v klidu. Dodržujte přibližně stejnou dobu, kdy dítě chodí spát. Postupně si na ni zvykne a jeho tělo se samo nastaví do klidnějšího režimu.
Samotný postup uspávání má také určitá pravidla. Děti mohou mít strach ze tmy, může pro ně být nepříjemné, že jsou najednou v pokoji samy, ale i to je o zvyku. Pokud tedy v postýlce křičí a nechtějí tam být, nenechte se obměkčit. Uložte dítě, navzdory tomu, že se třeba hned zvedne a začne křičet a odejděte z místnosti. Chvíli (2-3 minuty) počkejte za dveřmi, pokud nepřestane. Vraťte se, ale z postýlky ho nevyndavejte a nechovejte ho. Smířlivým hlasem ho konejšete, opět uložte, pohlaďte a zase odejděte. Tento postup opakujte, dokud dítěti nedojde, že křikem nedocílí toho, abyste ho vyndali. Většinou se do místnosti nebudete muset vrátit více než třikrát. Dítě ujistíte, že se nemusí bát, že byste nepřišli, ale zároveň pochopí, že to se spaním myslíte vážně.